Simi Husarová
Se svou dcerou Zuzzi jsem pořádala kurz pro ženy na téma Transformace. Uvědomila jsem si kolik omezení máme my ženy ve svých myšlenkách, co vše si zakazujeme a nedovolíme si projevit. Jak zadržujeme v sobě emoce, aby nás neviděl někdo slabé, smutné nebo vzteklé, protože chceme být stále dokonalé a perfektní. Chceme všechno zvládnout na jedničku, práci, rodinu, manžela, domácnost. Tak obětováváme sami sebe pro to, aby naše okolí bylo spokojené. Nemáme se rády za nedokonalosti na těle a odmítáme se příjmout takové jaké jsme. Stále řešíme něco ve své hlavě, co nám nedovolí být sami sebou. Čeho se bojíme? Bojíme se projevit ve své vlastní přirozenosti, se svými stinnými stránkami, protože v dětství jsme za ně byli odsuzováni nebo trestáni a nyní už nás nikdo netrestá, tak to děláme my sami sobě. V naší společnosti se velmi cení síla a soběstačnost, úspěch v práci a materiální hodnoty a není to nyní doménou jen mužů, ale dnes i problémem žen, tak mnozí z nás popírají své potřeby. Bývá těžké přiznat, že potřebuji pomoc či podporu a umět o ni požádat, jelikož pro mnohé je to známka slabosti a závislosti a to je pro nás zahanbující.
Naším nejdůležitějším vztahem je vztah sám k sobě, naše okolní vztahy nám neustále ukazují, jak na to jsme, jsou jako zrcadla odrážející obraz našich vnitřních stavů a proto jsou nejcennějším zdrojem poznání.
I já se se všemi těmito aspekty své osobnosti potýkala celý život, ale uvědomila jsem si, že už nechci žít v roli oběti, že moje duše volá a křičí, abych to změnila, abych přestala dělat, to co nechci a nacítila se na sebe a uvědomila si, kam se ve svém životě mám vydat. Začala jsem denně praktikovat meditaci a koučinkové techniky NLP, které mi pomohly přeprogramovavat moje stará přesvědčení, že to nedokážu, že to nezládnu, můj strach, co tomu řeknou ostatní. Začala jsem projevovat emoce, tak jak to cítím, rozpláču se dojetím nebo i smutkem a už se za to nestydím, pokud cítím vztek nebo se mi něco nelíbí, nedělám, že je vše v pořádku, ale projevím svůj názor. Moje okolí se nejdříve podivovalo, ale zvyklo si, že říkám upřímně, jak to cítím, jsem sama sebou a pokud z mého života odešli nebo odejdou nějací lidé, tak je to v pořádku. Nejsou se mnou na stejné vlně a do života si přitáhnu lidi s podobnou energii, kterou mám já.
Po absolvování výcviku hlubinné abreaktivní terapie, jsem zjistila, že mnohé emoční otisky, které nás v našem životě omezují pocházejí nejen z prenatálního období, ale i z minulých životů a nebo nám byly předány generačně, tzn. předávají se z generaci na generaci, takže se nám dějí podobné věci, které se děly naší mamince, babičce, prababičce. Tyto programy jsou tak hluboce zakořeněny, že na vědomé úrovni nám to dá hodně práce, než je přeprogramujeme, rozhodně se to dá zvládnout, ale trvá to dlouhou dobu. Jak si cestu zkrátiti je forma terapie, která jde do jádra problému, do situace, kde to vzniklo. Zde se odžívají emoce, které byly potlačené a při podobných situacích se vám opět spouští, takže reaguje ne vědomě, ale podvědomě podle programu.
Máme možnost jednat podle programu a dál trpět, nebo programy změnit a začít žít život, jaký si přejeme, tak jak jsem to udělala já.
Simi Husarová
www.simihusarova.cz